Únor - co děláme a prožíváme

Učíme se o lidském těle. A najednou nás někdo navštívil. Jéééé, kdo to je? No to je přece Alfréd, nebojte se. Tak takhle to tedy vypadá uvnitř v našem těle! Prohledli jsme si jeho kosti a snažili se je nahmatat na svém těle. A každý se s ním chce kamarádit a fotit se :-)

Tihle mrazíci, to jsou jistě oni. Ti nám letos připravují tu pravou zimu. Zebou, kreslí na okna, kouzlí vločky a mrazí kaluže.
Snad si o prázdninách toho nadělení užijeme.

Krásná sněhová zima nás vylákala ven na školní zahradu. Obdivovali jsme, jak paní Zima zahradu bíle proměnila a vyzdobila. A pohráli jsme si se sněhem. Putovali jsme ve sněhových cestičkách, koulemi jsme setřásali sníh ze stromů, otiskovali jsme anděly a vykouzlili jsme keřík koulovník. Tak taková zima, ta je prima!

7. února se konalo školní kolo recitační soutěže. Už dlouho před tím jsme ve třídě vybírali básničky a recitátory. Každý si ve třídě zkusil krásně přednést Ježka v zimě a některé děti i další básničky. Neštovice a jiné bolístky nám ubíraly recitátory. Ale nakonec jsme vybrali dobře. Z naší třídy se soutěže zúčastnily Lucinka B. (Čtenářka - J. Žáček), Karolínka L. (Zapomnětlivá veverka - J. Balík) a Sárinka (Pohádka o krtkovi - M. Černík). Moc se jim dařilo. Překonaly počáteční trému a báječně, bez jediného zaváhání přednesly své básničky. A myslím, že si to užily.

Tak nám přibylo dalších deset čísel a už počítáme do 20. Čísla říkáme, čteme a zapisujeme. Ale to není vše - pod každým číslem je potřeba vnímat ten správný počet prvků. Aby se nám to dařilo, hodně trénujeme. Manupilujeme s předměty, vše si zkoušíme a znázorňuje v reálu.
Počítáme sebe a různé věci okolo. Doplnili jsme si matematickou krabičku a znázorňujeme pomocí špejlí, mincí, koleček, koláčků, ale i na počitadle. Všichni mají plné ruce práce, počítá každý.
Abychom se dobře orientovali v číselné řadě, hrajeme hry s čísly na krku, kdy se sami stáváme čísly, a různě se řadíme nebo porovnáváme. Na velké číselné ose vyhledáváme čísla. Řadíme kartičky od 0 do 20 a zpět a hrajeme s nimi skrývací hru. A přes činnost rukou a různé hry se nám toto počítání dostává i do hlavičky. A tak jsme již myslím připraveni i na příklady s desítkami a jednotkami.
Zkoušejte některé z činností i doma, můžete si zadávat úkoly i navzájem, každé procvičení navíc nám moc pomáhá.

Učíme se o lidském těle a poznáváme jeho části. A takhle jsme si obskládali postavy na koberci ve třídě.
Kde má hlavu, nohu, břicho,...?
A kdo to vlastně je?
Každý jsme jiný a přece jsme si podobní.
A vejdu se do té postavy i já? ...... Jé, mám dlouhé nohy!

Spousta maminek či babiček nám poslala kousky látek, a tak jsme se mohli pustit do návrhů čepic. Moc jim všem děkujeme.
Nejdříve jsme si namalovali hlavu s obličejem, pak jsme si vybírali látku, a tu jsme potom použili na nalepení na čepici. Vyzkoušeli jsme si, že stříhat jiný materiál než papír, není jen tak, ale nakonec má každý človíček svou parádní čepici.

16. 2. nás navštívila paní policistka. Vyprávěla nám o tom, jak se zachovat v různých nebezpečných situacích při setkání s cizími lidmi.
A co jsme se všechno dozvěděli?
- Když mi někdo cizí něco nabízí, na něco mne láká, odmítnu to, nic si neberu, nejdu s ním, odejdu.
- Když mě někdo láká do auta, nebo mám takový pocit, nepovídám si s ním, nepřibližuji se k autu, nenakláním se k okýnku. Poradit mu může někdo dospělý. Rychle odejdu, uteču někam, kde je hodně lidí a je to blízko - obchod, škola, pošta, úřad,...
- Když mi někdo cizí nabízí, že mně doprovodí, že mne má vyzvednout ze školy - nejdu s nikým cizím.
- Když bych měl nějakého takového cizího člověka popsat, říkám jenom to, co se opravdu stalo, nic si nedomýšlím. Všimnu si jeho věku, vzhledu, oblečení, zvláštností, čísla auta,... Zkusili jsme si, jak člověka popsat a potom jsme také hráli hru na poznání toho, co se na osobě změnilo. Paní policistka si dala hodinky na druhou ruku a sundala kravatu. I když se to nezdá, nalézt obě změny opravdu nebylo lehké a dokázala to jen Lucinka K. Takovou všímavost a postřeh můžeme cvičit často.
- Když se ztratím v cizím městě a nejsem domluven s rodiči, kde mám v takové situaci počkat, tak jdu do nejbližšího obchodu, úřadu, na poštu,... Raději se neptám náhodných kolemjdoucích. Ve velkém obchodě, na koupališti, v ZOO, na pouti,... poprosím o pomoc u pokladny.
- Dozvěděli jsme se o tom, která tel. čísla nám mohou pomoci (150, 155, 158), a že pokud si je nepamatuji, stačí, když znám číslo 112, a jak to funguje.
Na závěr si zájemci mohli vyzkoušet policejní pouta a zeptat se paní policistky na to, co je zajímá.
Zkuste si s dětmi o tomtu tématu také popovídat, bude to zase další krůček k jejich  bezpečí.

Co všechno je k jídlu? To bylo ale odpovědí.
Zkusme si však rozdělit jídlo do skupin - a tak jsme stříhali, třídili a lepili - nápoje, pečivo a obilniny, ovoce a zelenina, maso a masné výrobky a luštěniny, mléčné výrobky, na závěr je to, co jíme jen střídmě (tuky, cukry, sůl). U toho jsme si také říkali, kolikrát denně jíme potraviny z uvedených skupin. Pomohla nám s tím výživová pyramida pro děti, kterou máme nalepenou v sešitě. Nakoukněte a povídejte si o ní, barevně ji naleznete také zde: https://www.khspce.cz/wp-content/uploads/pyramida-pro-deti-2016.pdf. Důležité je také vybírat potraviny ze všech skupin, aby tělu nic nescházelo. Je to inspirativní, vyzkoušejte.
Když už víme, jak potraviny třídit, které máme jíst častěji a které jsou pro nás zdravější, můžeme si vytvářet svoje jídelníčky. Výběr není jednoduchý, snažili jsme se, aby nám to chutnalo, zároveň to bylo ze zdravějších potravin a abychom měli u každého jídla nějakou zeleninu či ovoce a také pití. A tady jsou.

Novinový stánek
..... Slávek si tam kupuje Sluníčko......
......Klárka si nese plyšáka........
Nechali jsme se inspirovat tímto článkem ve Slabikáři a přinesli jsme si ukázat svoje plyšáčky. Každý pověděl, jak se plyšák jmenuje a jak se k němu dostal. A pak jsme si ukázali pořádné plyšové tulení. Občas nám přece takové pomazlení pomáhá překonat naše bolístky.
I časopisy nás zajímaly. Kdo nějaký přinesl, mohl ho prolistovat a říci, jaké věci v něm najdeme. Poznali jsme dětské časopisy Sluníčko, Mateřídoušku, Méďu Pusíka, Rozmarýnku, Barbie, Ledové království, Luštění pro děti. Děti se pak sesedly do skupinek a prohlížely si je společně. Někdo si nechal časopis i ve škole na další listování. A třeba jsme někoho nadchli ke koupi dalšího čísla některého časopisu. Někdy na ně ještě koukneme.

"Už je konec masopustu, už je konec muziky,
koupíme si růženeček, budeme se modliti."
Tak se to zpívá v Chaloupce na vršku v příběhu Jak to bylo o masopustu. Moc se nám líbil a po něm jsme si povídali o tom, jak to dříve na vesnicích bývalo: zabíjačky, zimní večerní scházení na vyprávění za pecí, masopustní průvody, masky a veselí, masopustní hodování. To vše končí Popeleční středou, kdy začíná období půstu a trvá 40 dní do Velikonoc. "To aby se tělo a mysl mohli očistit", jak se říká v tomto příběhu. Povyprávěli jsme si o tom, že lidé v tomto období žili střídmě a přemýšleli víc o svém životě a konání, snažili se víc dělat radost. Zkusíme to i my.
Ale než příjde letošní Popeleční středa 1. 3., udělali jsme si třídní karneval. Děti nemohly vydržet, a tak už od rána pobíhaly v kostýmech a učily se v nich. Vyrobili jsme si škrabošky, povídali si o tom, jak poznáme kterou masku a co ji charakterizuje, každý se nám potom představil a pověděl také co umí. Čísník Filip rozdal piškoty, které nám přinesla Karolínka M., a pak už jsme se pustili do veselého reje. Tancovali jsme, nafukovali balonky a pinkali s nimi. Bylo nám fajn a děti byly báječné.
Tak si ještě vesele užijte konec masopustu.